Ostravská kapela NAHUM je jedným z headlinerov sobotňajšieho Angelus Festu. Aktuálne usilovne pracuje na posledných detailoch pripravovanej albumovej novinky s názvom „Old World Dead“ a sme veľmi radi, že chalani boli ochotní aj v takomto hektickom období „odskočiť“ do Podlavíc a podporiť našu benefičnú akciu. So spevákom Pavlom sme sa v nasledujúcich riadkoch povenovali jednotlivým nahrávkam kapely, spomienkam na koncerty, ale aj o témam aktuálnych, najmä ohľadom nového albumu, ktorý vyjde začiatkom decembra.
Poďme pekne po poriadku, najskôr do doby „pred NAHUMom“. Obaja zakladajúci členovia kapely – ty aj Tomash - ste sa dostali k metalu veľmi skoro vo veku 7-8 rokov (pre porovnanie ja som v tom veku „fičal“ tak maximálne na ROXETTE a EUROPE), Ty si to skúšal na gitare aj bicích, Tomash „mastil“ na španielke metalové riffy... Ako si spomínaš na svoje detstvo resp. dospievanie v kontexte formovania vášho hudobného vkusu? Pôsobil si do roku 2004 v iných kapelách? Udialo sa v tomto období niečo špeciálne a dôležité, čo neskôr ovplyvnilo „chod dejín“ a následnú existenciu kapely NAHUM (možno nejaká náhoda, ktorá keby sa nestala, tak by asi kapela nevznikla)?
Myslím, že se nám stalo to samé, co asi všem, kteří objevili metal. Dostala se nám do rukou zásadní nahrávka, která zapálila onen oheň... V mém případě to byli HELLOWEEN – „Walls of Jericho“ a IRON MAIDEN – „Seventh Son of a Seventh Son“. Už dřív jsem měl kazety s kopiemi nahrávek AC/DC ještě s Bonem Scottem a SCORPIONS, což ve mně silně probudilo zájem o rockovou a později metalovou hudbu. Ale „Walls of Jericho“ a „Seventh Son of a Seventh Son“ mě, tak říkajíc, úplně oddeklovaly – a bylo jasno. Pak samozřejmě přišly další kapely – METALLICA, MEGADETH, KING DIAMOND, SLAYER, DEATH – a už to jelo jako rozjetý vlak: PESTILENCE, VADER, OBITUARY, TESTAMENT, ale třeba i DIMMU BORGIR a spousta dalších. Tím klíčovým startérem pro mě však zůstávají právě „Walls“ a „Seventh“. „Helloweeni“ v sobě měli živelnost, dravost a nespoutanou energii, zatímco „Mejdni“ přinesli mysterium, epiku a hlavně brilantní atmosféru. Později pro nás byli naprosto zásadní DEATH. A vlastně přesně o to se snažíme i my v naší hudbě – dělat metal autentický, ryzí, přenášet energii a emoce na fanoušky. Myslím, že se nám to daří, a i díky tomu vybočujeme z řady mnoha kapel. Pro mě byl metal vždycky velmi reálný svět, plný emocí. V dětství mě v tom, co s kapelou dělám, nikdo moc nepodporoval. Klíčové byly první kazety s nahrávkami kapel – tehdy se poslouchala ještě celá alba. První nástroje a aparáty jsme si kupovali za peníze z brigád, hrálo se, jak se dalo... Pro rodiče to byl vždy jen „shluk randálu“ – a u toho vlastně zůstalo dodnes... (smích).
V roku 2004 teda vzniká kapela s názvom UNHUMAN, následne dochádza k zmene názvu na NAHUM. Keď som sa s týmto názvom po prvý-krát stretol, tak som to vnímal tak, že nejakí fanúšikovia grinderov NASUM len zmenili 1 písmenko a budú hrať asi podobný „bordel“ (smiech). Realita však bola trochu iná a Nahum je meno proroka, ktorý oznamuje apokalypsu. Aký bol teda dôvod premenovania kapely z UNHUMAN na NAHUM a prečo ste nakoniec tento názov zvolili? So spomínaným NASUMom to fakt nesúvisí (smiech)?
Ano, původně jsme se opravdu jmenovali UNHUMAN. Vzorem nám byla deska DEATH – „Human“. Tak vznikl podle nás parádní název UNHUMAN. Bohužel jsme při registraci kapely do Metal Archives zjistili, že stejné jméno už používá kapela tuším z Kanady, která začala o něco dřív než my. Proběhla mezi námi i určitá komunikace a bylo nám doporučeno, abychom si název změnili, kvůli jejich firmy. V původní sestavě přišel někdo s nápadem, že UNHUMAN se zvukově i rytmicky podobá slovu NAHUM – což je jednak běžné jméno v celé Asii, ale zároveň i jméno biblického proroka, který oznamoval zánik Asyrské říše. „Těšitel pomstou“ – určitý symbol předzvěsti apokalypsy. Znělo nám to silně, zajímavě a mělo to přesah. Tak jsme po tom názvu sáhli a ocitli se tak spíš ve společnosti kapel s „biblickými názvy“ – jako EXODUS, LAMB OF GOD apod. (smích) Se švédskou grindcore kapelou NASUM to opravdu nemá nic společného. Nicméně protože se jedná o běžné jméno a zároveň proroka, bývá někdy složitější, aby nás lidé na sociálních sítích správně našli – občas se musí trochu proklikat vším možným (smích). V průběhu let jsme dokonce přemýšleli i o návratu k původnímu názvu, třeba ve variantě „Unhuman A.D.“, ale nakonec jsme to vždy zavrhli. Změna názvu je vždy ošemetná věc – i když se vracíš k původnímu, třeba i lepšímu. NAHUM už se stal naší identitou a má v sobě kus historie, kterou bychom už teď těžko přepisovali.
Aká bola v čase vzniku kapely situácia na ostravskej metalovej scéne? Bola niektorá z miestnych kapiel vaším vzorom/inšpiráciou? Myslíte, že samotné mesto Ostrava so svojou priemyselnou históriou nejak ovplyvnilo vašu tvorbu? Ak by ste bývali v Prahe alebo Brne, bola by vaša muzika hypoteticky iná?
Myslím, že Ostrava je opravdu specifická – metal se tu vždycky dělal, dařilo se mu a stále daří. Je to rázovitý kraj, takže tvrdá muzika k němu prostě patří. Vždy tu bylo silné podhoubí, soudržná komunita a vznikají tu neustále nové a kvalitní kapely. Ostrava bývala dřív hodně grindová a doomová, dnes tu ale mají zastoupení snad všechny metalové žánry. Fanoušci v našem kraji jsou věrní, přímí a velkorysí. Každé město má asi svoje, a Ostrava rozhodně taky – a má koule (smích)... Neřekl bych, že by nějaká konkrétní kapela z našeho kraje byla naším vzorem. Od útlého mládí chodím pravidelně na místní koncerty a mám skvělé vztahy s většinou zdejších kapel, což je parádní. Naše inspirace ale vždycky směřovaly spíš do zahraničí – tam, kde se železo kulo nejvíc.
Váš debutový album s názvom „The Gates Are Open“ vychádza až 8 rokov po založení kapely – prečo? Predpokladám, že vplyv mali aj personálne zmeny a chvíľu trvalo, kým sa zostava ustálila... Akým spôsobom prebiehalo nahrávanie debutu, bola to vaša prvá skúsenosť s nahrávaním „oficiálneho“ albumu?
Ano, kapela vznikla v roce 2004, ale původní sestava byla diametrálně odlišná od té, která později nahrála album „The Gates Are Open“. První roky jsme spíš trávili po garážích a zkušebnách – zkrátka klasický začátek jako u většiny kapel. Navíc jsem pak s kytaristou na tři roky odjel do zahraničí, takže následovala pauza. Seriózní a plynulá práce na hudbě začala až s ustálenou sestavou kolem roku 2011. Debut jsme nahrávali v legendárním, dnes už neexistujícím, ostravském studiu Mrož, kde proběhlo i naše studiové „odpanění“ – a byla to skvělá zkušenost. Album mělo hodně analogový zvuk, který dodal nahrávce osobitou atmosféru. Jako kapela jsme se tehdy ještě hledali, takže z toho vznikl jakýsi melodický death metal s příměsí thrashe. Byl to první krok se vším, co k tomu patří – i s určitou nevyzrálostí a hudební naivitou. Ale každý nějak začíná… Album je momentálně zcela vyprodáno a nedostupné. Sběratelé se nás často ptají, zda neuděláme reedici, ale to teď rozhodně není na pořadu dne. Díváme se dopředu, ne zpátky.
Ohľadom vysvetlenia názvu albumu Tomash v jednom rozhovore povedal :„Pre mňa osobne to má mnoho významov. Jednak náš vstup na scénu debutovým albumom. Potom ale tiež – a to sa už dostávame k samotnému obsahu albumu – môže ísť o nezadržateľný príchod niečoho veľkého, zásadného, ťažkého. Kam smeruje naša civilizácia? Zdá sa, že jednotlivec má čoraz menšiu možnosť to nejako ovplyvniť. Potom prichádza niečo, čomu nemôžeš zabrániť. Apokalypsa? Napriek tomu sme však vo svojej podstate slobodné bytosti, alebo aspoň je v nás túžba a určitý potenciál nimi byť, takže je to otvorené... Môžeš to ale úplne otočiť a pýtať sa, čomu sa otváraš ty, čo absorbuješ? Žijeme v spoločnosti, kde je mnoho vplyvov, množstvo informácií, názorov... Čo z toho preberám, bez toho, aby som sa nad tým zamyslel? Nie som produktom spoločnosti? Obeťou systému? Môžeš si klásť množstvo otázok. A to je, myslím, dobre.“ Máte pocit, že tieto otázky sú stále aktuálne? Našli ste na niektoré z nich odpovede?
Těžko říct, jestli jsou ta témata pro společnost stále aktuální, ale mám pocit, že lidé dnes přestávají hledat odpovědi a smysl. Všechno se veze po povrchu – konzumní přístup, manipulace, odosobnění, sterilita bytí. My jsme ale vždycky vnímali tyto otázky jako aktuální, a proto mají všechna naše alba jasné sdělení... Naše demo „Unhuman“ (reedice vyšla i pod Pařát magazine) neslo základní myšlenku „nelidskosti - odlidštění“. Album „The Gates Are Open“ z roku 2012 – „Brány jsou otevřeny“ – vzniklo v době, kdy se často ve společnosti mluvilo o možném konci světa dle mayského kalendáře atd. Album obsahuje skladbu „The Vision of Apocalypse“, která vyšla i jako klip, a její poselství bylo jasné: lidstvo otevřelo brány k vlastnímu zániku. V roce 2015 následovalo album „And the Chaos Has Begun“ – „A chaos započal“ – se skladbou „Raging Chaos“, kterou dodnes hrajeme na koncertech. Poté přišla v roce 2018 naše přelomová deska „Within Destruction“ – „Uprostřed destrukce“. A nyní, v roce 2025, přichází „Old World Dead“ – „Starý svět umřel“. Všechna alba svým způsobem reflektují vývoj civilizace a směřování člověka jako takového. Každé má svou symboliku a až jakoby „prorocký“ varovný aspekt. Nicméně každé album, i to nové „Old World Dead“, však kromě pohledu na svět a civilizaci nese i otisk našeho vlastního vývoje. Konkrétně nová deska, může symbolicky představovat konec jednoho období – ale zároveň i být předzvěstí něčeho nového...
S odstupom času si sa vyjadril, že „keď sme vydali prvý album „The Gates Are Open“ a oficiálne vstúpili do sveta hudobného priemyslu, do zákulisia, bolo to ako studená sprcha na záchytke. Áno, bohužiaľ je to biznis ako každý iný, nech sa to navonok tvári akokoľvek, trebárs ako underground. Sereme na to, ideme si to svoje, a to je poctivá metalová hudba, ostatné hádžeme za hlavu. K šťastiu nám vždy stačilo a stále stačí: výborná muzika a sála plná spokojných metalistov.“ Čo konkrétne bolo tou „studenou sprchou“, aké rany ste v rámci hudobného biznisu utŕžili? A čo by ste poradili začínajúcim kapelám, akým (vašim) chybám by sa určite mali vyhnúť (hoci je jasné, že teraz je už zas trochu iná doba ako pred 10-15 rokmi)?
Jo, to je pravda – a stále to platí. Jedeme si to svoje. Ale tohle by bylo téma na samostatný rozhovor. Ve zkratce: když jsi mladý, jdeš do všeho s nadšením a čistým zápalem. Máš prostou duši a věříš, že bude rozhodovat jen to, jestli je hudba poctivá a kvalitní. Nic víc. Jenže časem zjistíš, že i hudební průmysl funguje podobně jako všechny ostatní – je o „starých známých“, o vlivu médií, o penězích. A tak kapela bojuje nejen sama se sebou a svými démony, ale i s větrnými mlýny hudební branže (smích)... Na druhou stranu – všechno těžké a nepříjemné tě zocelí. Ta škola života k něčemu je a byla dobrá. Vystřízlivění sice přišlo, ale posílilo nás. Mladé kapely se snažím podporovat, jak to jen jde. Všechno řeším spíš osobně, a těší mě, že vznikají stále nové kvalitní bandy. Pokud bych měl něco poradit, tak jediné: dělej to, čemu věříš, dej do toho maximum energie a hlavně vytrvej!
3 roky po debute prichádza album číslo dva s názvom „And The Chaos Has Begun“, vydaný pod českým vydavateľstvom MuSick Attack. Na internete som našiel niekoľko recenzií, kde autori spomenuli napríklad to, že „druhý album už na pohľad pôsobí oveľa lepšie, výrazné zlepšenie prináša aj po zvukovej, inštrumentálnej a kompozičnej stránke, je to celé tempovo menej pribrzdené a teda živšie. Svižné gitarové riffy sa v rámci rozloženia do oboch reproduktorov dobre dopĺňajú a ich prevažne rýchle tempá ešte viac ozvláštňujú síce krátke, ale časté a výrazné sóla.“ alebo „NAHUM si svoj žáner vybrali už na prvom albume „The Gates Are Open“ a pokračovateľ „And the Chaos has Begun“ nestúpa ani o centimeter vedľa. Ich hudba postupne dospieva a každý nápad je vyrovnanejší, má väčší impulz a iskru. Melódie sú zaujímavejšie, štruktúry skladieb nestrácajú na ľahkosti a priamočiarosti, ale sú zároveň pestrejšie, tempá neprichádzajú o dravosť, práve naopak, majú oveľa väčšiu ničivosť.“ Ako sa na váš druhý album pozeráte s odstupom času? Ako ste boli spokojní s podporou zo strany vydavateľstva? Pri hľadaní informácií o kapele som z tohto obdobia našiel niekoľko recenzií, ale rozhovory nie...
Album „And the Chaos Has Begun“ bylo pro nás zásadní. Myslím, že bylo hudebně povedené, jen by si tehdy rozhodně zasloužilo lepší celkový sound. Bohužel jsme si v té době finančně nemohli dovolit o něco lepší produkci. S každým albem se ale posouváme dál – v rámci možností vždy usilujeme o lepší hudební i produkční kvalitu. Nicméně „And the Chaos Has Begun“ pro nás bylo album klíčové, protože jsme na něm ukázali, že dokážeme hrát složitější a dravější muziku. Velkou roli sehrála i změna sestavy a příchod bubeníka Toma Brightera (ex-Revenge Division), který kapelu neskutečně nakopl k mnohem živelnější produkci. Album vyšlo u MuSick Attack v digipacku – záměrně, protože velké množství CD šlo do zahraničních labelů a médií. Díky tomu se NAHUM dostal do povědomí i na zahraniční scéně a recenze se objevovaly především v zahraničních zinech. Po pár letech jsme album znovu vydali v rozšířeném vydání s obsáhlejším propracovaným bookletem, tentokrát v klasickém jewel boxu pro sběratele. Celkově bylo vyrobeno tisíc kusů tohoto alba, z čehož větší část je dnes už vyprodána.
Často sa hovorí o tom, že tretí album býva rozhodujúci/zlomový. Myslím, že to platí aj vo vašom prípade - album „Within Destruction“ z roku 2018 bol určite vašim dovtedy najlepším. Vydali ste ho pod (minimálne v tom čase) aktívnym vydavateľstvom Metalgate Records, ktoré podporovalo domácu scénu. Nahrávka je veľmi pestrá, obsahuje množstvo motívov a riffov, podporených skvelými hráčskymi výkonmi. Hudba je sprevádzaná prevažne hrubým, avšak zrozumiteľným growlom, striedajúcim sa so screamom a čistým hlasom. Máte pocit, že sa vám vtedy otvorili „dvere do sveta“?
Ano, tahle deska je pro nás zatím naprosto přelomová. „Within Destruction“ je album, které snese přísná světová měřítka. Dali jsme mu maximální péči – od zvuku, přes produkci až po vizuální stránku. Zvuk vznikal v polském studiu Hertz, kde nahrávaly kapely jako VADER nebo BEHEMOTH. O grafiku se postaral Vladimir Chebakov, který spolupracoval například s KATAPLESY či SODOM. Díky tomu se album „Within Destruction“ stalo pro NAHUM zásadním posunem i směrem do světa. Album vyšlo pod MetalGate a v současné době jsou CD beznadějně vyprodána. Proto jsme pro fanoušky později připravili i limitovanou edici 50 kusů na MC kazetě, vydanou přes Dead Maggoty Productions, pár kousků je ještě k dostání na našich koncertech. Do budoucna bychom chtěli vydat i LP - vinyl, protože právě tahle deska si to maximálně zaslouží. Vždyť pilotní song alba má k dnešnímu dni více jak 88 tisíc shlédnutí. „Within Destruction“ pro nás rozhodně bylo zlomové album i z jiného důvodu – díky němu jsme v roce 2019 absolvovali naše dosud největší klubové koncertní turné. A právě tato deska podpořená četnými koncerty nám přinesla silnou fanouškovskou základnu, kterou máme dodnes.
V tomto období som vás mal možnosť po prvý krát vidieť naživo v marci 2019 v legendárnom klube Tartaros Banskej Bystrici, kde ste vystúpili spolu s kapelami INNERSPHERE a PURNAMA. Tartaros prevádzkoval Mirík Lupták z PYOPOESY, pár mesiacov po vašom koncerte však musel klub zatvoriť z dôvodu nerentability, vysokého nájmu a nízkeho záujmu publika... Ak sa nemýlim, tak toto bolo vaše zatiaľ posledné vaše vystúpenie v Banskej Bystrici, plus v roku 2023 ste vystúpili na neďalekej Španej Doline na výbornom Montana Metal Feste. Ako si na tieto 2 koncerty spomínate? Je podľa vás nejaký podstatný rozdiel medzi fanúšikmi (ich reakciami a podpore) alebo vo fungovaní scény ako takej v Čechách a na Slovensku? My na Slovenska máme často pocit, že tam u vás to určite viac žije, máte viac veľkých festivalov (hrali ste už na Masters Of Rock či Obscene Extreme), akoby všetko bolo o nejaký ten level vyššie...
To si pamatuješ skvěle! Od té doby jsme v Banské Bystrici ještě nehráli, takže se k vám na Angelus Fest opravdu těšíme. Na oba koncerty, které zmiňuješ, máme dobré vzpomínky. V B.Bystrici byl klub s výborným zvukem, zatímco Montana fest je naprosto specifická záležitost – kouzelné prostředí a skvělí fanoušci. Je pravda, že česká scéna je rozsáhlejší a má větší zázemí – zatím je u nás více fungujících klubů, větší základna fanoušků, i organizátorů a je to asi i díky větším festivalům, které u nás mají dlouhou tradici. Nedovoluji si porovnávat, kde je co „lepší“. Každá scéna má svá specifika – stejně jako třeba ta německá nebo polská. Co ale můžu říct, je to, že u nás se lidé často chodí na koncerty bavit a vypnout – prostě zapomenout na svět kolem, vyblbnout se a načerpat energii. A to přitahuje i mladší generaci. Metal je pořád silně komunitní záležitost. Lidé chtějí být spolu, sdílet hudbu, emoce, energii... Kluby – organizátoři akcí, i kapely samotné mají za úkol si vychovávat svoje „štamgasty“ a to udržuje scénu při životě. Propojení: interpret + klub, organizátor + fanoušek, je naprosto klíčové, nelze nikoho vynechat. Není to jednoduchý proces, ale bez něj by scéna asi nefungovala. Na Slovensku se snažíme hrát pravidelně a vždy moc rádi. Máme tu spoustu přátel a máme štěstí, že zatím narážíme na skvělé lidi, festivaly, kluby i organizátory... Možná bych jen poznamenal, že občas trochu chybí taková lehkost bytí a radost z toho, že můžeme dělat metal svobodně – prostě jen pro tu energii a nadšení. Máte spoustu srdcařů, kteří scéně věří a táhnou ji dopředu, a to je důležité. Každý národ si nese svou kultruní tradici a mentalitu, která se pochopitelně propisuje do vzájemného setkávání všech lidí. Rovněž vnímám, že tu možná chybí jakási „mezigenerace“, jako by v určité době metalová vlna lehce ustoupila. Pak je jasné, že svět „zasloužilých metalových matadorů“ bude odlišný od světa mladých metlošů nové doby a že ta spojovací vrstva prostě asi trochu chybí. Ale to jsou jen moje osobní úvahy a postřehy, nic zásadního. Každopádně – metalový koncert by měl být svátek. Radost, zážitek, něco, na co se těšíš – a je úplně jedno, jestli je to v Česku, na Slovensku nebo třeba v Anglii.
V roku 2019 ste nanovo nahrali vaše prvé demo z roku 2005 „Unhuman“ a vydali pod časopisom Pařát. Bol to váš nápad alebo s tým prišiel Herdron z Pařátu? Museli ste demo výrazne upraviť oproti originálu alebo išlo len o kozmetické úpravy?
Šlo o kombinaci obojího – domluvili jsme se s Herdronem na spolupráci a demo „Unhuman“ tak znovu vyšlo v reedici. Byla to vlastně reakce na volání našich fanoušků po sběratelské reedici dema, kterou jsme s radostí vyslyšeli. Pařát zine jsme měli vždycky rádi a Herdron je prostě redaktor a vydavatel srdcem i duší, takže všechno fungovalo naprosto perfektně. Za tu možnost spolupráce jsme opravdu vděční. Demo „Unhuman“ existovalo původně už jen na nekvalitních kazetách, takže se jeho reedice doslova rekonstruovala z popela. O to větší radost máme, že se ho podařilo zachránit a znovu vydat v důstojné podobě.
V dnešnom globalizovanom svete je vďaka sociálnych sieťam, youtube, spotify a ďalším platformám možné dostať svoju hudbu k fanúšikom na druhom konci sveta, zas na druhej strane sa takto vytvára obrovská „konkurencia“ a muziky sa na nás valí tak veľa, že nie je šanca si všetko vypočuť. Ako túto „globalizáciu metalového sveta“ vnímate vy? V minulosti ste svoje albumy posielali na Nový Zéland, do Austrálie či Južnej Ameriky, dokonca ste vraj dostali pozvánku zahrať si na festivale v Nepále... Zaznamenali ste nejaké kuriózne reakcie od fanúšikov zo zahraničia? Kde všade ste už koncertovali? Je nejaká podstatná časť vašej fanúšikovskej základne v zahraničí (mimo Česko a Slovensko)?
Dnes je samozřejmě možné dostat se díky digitálním platformám velmi rychle do celého světa. Na druhou stranu to vytváří obrovskou záplavu nových kapel různé kvality. Často je to až umělý, odosobněný svět, který nám není úplně blízký, jako nugetky z mekáče... (smích). Chápeme, že je to doba, ve které žijeme, a snažíme se na ni reagovat, ale pro nás je fyzický nosič – CD, LP nebo MC kazeta – prostě nenahraditelný. Držet v ruce výsledek práce kapely je úplně jiný zážitek než si ho jen pustit online do sluchátek. Ztrácí se například vizuální prožitek z bookletu atd. Digitální svět navíc často vede posluchače k tomu, že poslouchají jen singly nebo výběry hitů, ale jen celé album má svůj příběh – a ten se při streamování ztrácí. To je podle mě velká škoda. Myslím si, že by mohly větší roli opět hrát kvalitní metalová média a festivaly, které dokážou v té záplavě kapel filtrovat skutečně poctivý obsah. Bohužel mnohá média i festivaly jsou dnes svázaná velkými hudebními firmami, nebo se také topí v záplavě nové hudby, a tak se v nich často točí stále dokola ta samá, mnohdy průměrná muzika. Na základě takového výběru pak může posluchače minout spousta výborných kapel co prostor prostě nedostanou. Občas nám chodí z různých zemí zprávy a přání – třeba fans z USA nás pravidelně obesílají, ať dorazíme, ale to je pochopitelně otázka financí, kterých není nazbyt. Takže nás to potěší, ale... Kapela nás neživí, někteří máme rodiny, a skloubit to není vždy snadné. Už jsme hráli koncerty v Rakousku, Rumunsku, Švýcarsku a hlavně v Polsku, ale o nějaké „megazákladně fans“ v zahraničí zatím mluvit nelze. Zásilky CD nám ale chodí doslova do celého světa – od Jižní Ameriky až po Japonsko – což je skvělý pocit, a třeba do Japonska bychom jednou určitě rádi (smích)...
Nedávno ste vydali prvý singel k pripravovanej novinke „Old World Dead“ a Tomash k tomu v promo vyjadreniach povedal, že „sa zrodil v krvi a pote, s cieľom nielen nadviazať na našu predchádzajúcu tvorbu, ale posunúť ju o potrebný krok ďalej. Začali sme ho písať počas veľmi ťažkého obdobia covidu a zmien v kapele, čo malo silný vplyv na tému albumu. Názov albumu, „Old World Dead“, symbolizuje víziu starého, mŕtveho sveta, ktorý určite nechcete zažiť znova. Hudobne sme nechceli uviaznuť v minulosti, to nie je náš štýl. Chceme za každú cenu ísť vpred a to ako v kvalite, tak aj vo vyjadrení,“. Kedy a v akých formátoch album vyjde a čo všetko nám už k nemu môžete povedať?
Album „Old World Dead“ vyjde 5. 12. 2025 na CD pod Smile Music Records, se kterým jsme navázali dlouhodobější spolupráci. Na LP vinylu ho vydá Dead Maggoty Productions, s nimž jsme spolupracovali už dříve. Chystáme také vlastní edici na MC kazetě, kterou si budeme produkovat sami. Samozřejmě album vyjde i na všech streamovacích platformách – Spotify, Deezer, Apple Music, Youtube a dalších. „Old World Dead“ vznikalo nejdéle ze všech našich alb, má i nejdelší stopáž a obsahuje deset skladeb. Na desce se už podílela obnovená sestava, kdy po albu „Within Destruction“ k nám v průběhu času přišli nový bubeník Kamil Rýc a kytarista Michal Herman. Obměna sestavy měla zásadní vliv na novou tvář naší hudby – věřím, že jsme se dokázali posunout a objevili i další polohu, která nám přirozeně sedí aniž bychom ubrali na dravosti. Myslím, že se máte na co těšit. Jsem přesvědčen, že na albu není jediný slabý song, žádná vata. Právě proto bylo těžké vybrat čtyři singly – všechny skladby totiž stojí samy o sobě a tvoří silný, propojený celek.
Kompozičný proces v minulosti u vás prebiehal tak, že všetko začalo Tomashovými riffmi, potom sa k nim napasovali bicie a vznikol základ skladby a na záver sa pridal spev, sóla a dodatočné aranže. Platilo to tak aj teraz? Išlo všetko hladko alebo sa objavili aj náznaky krízy a v určitom čase sa vám nepodarilo zložiť nič použiteľné? Všeobecne: aký máte recept na to, aby ste tvorili kvalitnú muziku a v rámci možnosti sa neopakovali a nevykrádali sami seba?
Rámec tvorby máme už léta pevně nastavený. Novinkou ale je, že dva songy na novém albu složil náš nový kytarista Michal – já jsem je ve studiu už jen produkčně doladil. Takže minimálně ve dvou skladbách nemá prsty Tomáš, což je pro nás změna a zároveň zajímavé osvěžení. Určitou krizí jsme si samozřejmě prošli, protože od vydání „Within Destruction“ v roce 2018 se kapela poměrně často potýkala se změnami sestavy. Já - zpěv, Hanis - basa a Tomáš – kytara, jsme dlouhodobě stabilní jádro kapely, ale měnili se bubeníci a druhý sólový kytarista. Aktuálně nová sestava je velmi silná a kvalitní. Velkou roli hraje i náš současný bubeník Kamil – je to nekompromisní stroj, který kapelu tlačí dopředu. I díky němu se nová tvorba více dotýká death metalu i blackové polohy. Během tohto období jsme se zároveň snažili hodně koncertovat, takže klima na tvorbu nového materiálu nebylo zrovna ideální. Nové skladby proto vznikaly pomalu a s obtížemi – možná právě díky tomu se nakonec zrodilo velmi silné a kompaktní album, na které jsme upřímně hrdí.
Zopakovali ste osvedčené spolupráce z minulosti: nahrávky boli opäť realizované v Southock Recording, o zvuk sa postaral Wojtek Wieslawski, majiteľ štúdia Hertz (spolupracuje aj s velikánmi ako VADER, BEHEMOTH, HATE, DECAPITATED) a obal albumu opäť navrhol Vladimir „Smerdulak“ Chebakov. Čo si na spolupráci s menovanými ľuďmi najviac vážite, v čom sú podľa vás najlepší? Bol proces nahrávania posledného albumu v niečom podstatnom iný ako to bolo u jeho predchodcu?
Ano, šli jsme tentokrát už osvědčenou cestou. Věděli jsme přesně, co od téhle spolupráce očekávat – a všichni zúčastnění jsou naprostí profíci. Wojtek Wiesławski náš zvuk opět posunul o třídu výš. Je to skvělý člověk, precizní, přátelský a maximálně profesionální. Rozumí metalu i tomu co děláme a dokáže přesně vystihnout, co kapela potřebuje. Obal a celkový vizuál alba dopadl přesně podle našich představ – cover je silný, temný a dokonale vystihuje atmosféru desky. Smerdulak to opět dokázal vystihnout a ctil zadání kapely. Velmi si vážíme, že můžeme spolupracovat s lidmi, kteří respektují přání kapely a dokážou je přetavit do kvalitního a profesionálního výsledku. Navíc je na ně spoleh – a to je v dnešní době vzácnost. Naše spolupráce funguje jako symbióza – nasloucháme si, navzájem se respektujeme a máme společný cíl: aby výsledek byl skvělý a kapela byla naprosto spokojená.
Ohľadom vašich ambícií sa Tomash vyjadril v zmysle, že chcete byť v prvom rade dobrí, pokiaľ možno vynikajúci, a to aj s kvalitne odohranými koncertmi. Chcete sa odlíšiť a zaujať hlavne kvalitou a dodal, že: „My sa neuspokojíme s priemerom u seba ani u ostatných, jedine tak sa môžeš odlíšiť od záplavy titulov..“ Myslíte, že sa vám to darí udržiavať aj po 20 rokoch existencie kapely? Aké sú vaše (zatiaľ nesplnené) sny? S akou kapelou by ste chceli ísť napríklad na európske turné? Alebo toto už neriešite, ste „v klídku“, bavíte sa hudbou a na „dobytie sveta“ sa už nechystáte?
Tomáš je trochu ultimátní (smích) – ale má pravdu. Když není dobrá muzika, není se dál o čem bavit. To je základ. Jsme na sebe hodně přísní, někdy až moc... Ale právě díky tomu se posouváme... Budeme rádi, když po nás zůstanou kvalitní alba, fanoušci si budou rádi pouštět naše songy a chodit na naše koncerty. Děláme to především proto, že nás to baví – protože nás hudba neživí, musí nám dávat radost a satisfakci. Nemáme žádnou vysněnou kapelu, se kterou bychom nutně chtěli jet turné. Naše zorné pole ale stále víc směřuje do zahraničí – chceme se objevovat na dalších pódiích, získávat nové zkušenosti a přenášet naši hudbu i za hranice. Nejde o „dobývání světa“, ale o rozšiřování našich obzorů, životních zkušeností a sdílení metalové energie. Přesto víme, kde jsme doma a na této jistotě stavíme. Věříme, že nejsme tuctová kapela klasického střihu a máme posluchačům co nabídnout – jak doma, tak venku.
Aké máte plány na najbližšie obdobie, kde všade vás budú môcť fanúšikovia vidieť naživo? A ako znie pozvanie od kapely NAHUM na benefičný koncert Angelus Fest, kde 18.10.2025 vystúpite spolu s DOOMAS, PERVERSITY či DARK MORDOR?
Do konce roku 2025 se budeme hlavně soustředit na vydání a práci na novém albu a všechny věci, které s tím souvisejí. Zároveň už plánujeme na rok 2026 řadu koncertů v klubech i na festivalech v rámci našeho „Old World Dead Tour 2026“. Kdo může přijeďte do Ostravy, kde 28.3.2026 proběhne oficiální křest naší nové desky, a bude to slavnost. Kdo nás chce mít v roce 2026 na své akci, pište, je nejvyšší čas... Je před námi ještě spousta práce a příprav, aby se rok 2026 mohl pořádně rozjet – a my do něj mohli vstoupit v plné síle. Na Angelus Fest a všechny zúčastněné kapely se opravdu velmi těšíme. A pozvání je jasné: Přijďte všichni podpořit dobrou věc a poctivou muziku! A NAHUM to do vás zase nasype, jak jsme zvyklí – bez kompromisů!
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Fotografie: archív kapely
