Česká trashmetalová legenda SHAARK sa po dlhej pauze vrátila na scénu pred siedmimi rokmi, stihla odvtedy vydať dva výborné albumy, zahrať si po boku žánrových ikon aj na veľkých festivaloch a my sa veľmi tešíme, že svojim vystúpením už o pár dní (19.9.2026) podporí aj benefičný Zvolenský Angelus. Históriu, vydarený comeback, plány do budúcnosti a mnoho ďalších tém sme prebrali v rozhovore s basgitaristom Bájou.
Si rodákom z Vyškova. Aké bolo tvoje detstvo a dospievanie a kedy sa v tvojom živote „objavila“ hudba? Aké kapely formovali tvoj hudobný vkus?
Narodil jsem se sice ve Vyškově, ale velmi brzo jsme se přestěhovali na moravské Slovácko do Nivnice. Je to větší vesnice na úpatí Bílých Karpat a žil jsem tam až do 20 let. Známá je tím, že se tam narodil J. A. Komenský a taky tam nastartoval kariéru KRABATHOR (úsměv). K hudbě jsem se aktivně dostal až tak ve 13–14 letech, kdy se ke mně po tradičních českých kapelách jako OLYMPIC, KATAPULT a TURBO dostali ACCEPT, JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN. V podstatě hned jsme s klukama ze školy založili svou první kapelu, kde jsme se pokoušeli hrát covery těchto kapel. Pak mi pomalu začali spoluhráči odcházet na vojnu (byl jsem nejmladší) a já se čirou náhodou dostal k LP „Pleasure to Kill“ od KREATOR. Tehdy se kolem mého vnímání hudby vše razantně změnilo a já se začal i jako muzikant orientovat na extrémnější hudební styly...
Kedy si sa presťahoval do Prahy a ako sa ti tam žije? Aké menej známe miesta v Prahe by si odporučil navštíviť turistom? Čomu sa venuješ v pracovnej oblasti a aké sú tvoje hobby (mimo muziky)? Poďla tvojho FB profilu usudzujem, že rád cestuješ a spoznávaš svet...
Do Prahy jsem se dostal až někdy kolem roku 2001, to už mi bylo 30... Bylo to kvůli práci. Co se týká práce, zabývám se vrtáním a řezáním železobetonu a jiných stavebních materiálů, což je celkem dřina. V Praze bych asi doporučil Vojenské muzeum na Žižkově, to je velice dobře zpracovaná historie naší armády, a pak je tam spousta dalších věcí. Mě fascinují hlavně sakrální záležitosti, kostely, kláštery atd. Taky rád vyhledávám až prehistorická místa české historie, ale ty jsou spíše kolem Prahy. Zase až tolik necestuji, spíš jen po Česku, a to díky práci a koncertům, protože se přitom hodně najezdím po různých koutech republiky.
Poďme už k hudobným témam a začneme v dávnej histórii. Bol si členom legendárnej kapely KRABATHOR a po boku Christophera a Bruna ste nahrali prvé demá – ako si na toto obdobie spomínaš a čo bolo dôvodom tvojho odchodu z kapely? Si s Brunom priebežne v kontakte, sleduješ jeho kapelu HYPNOS?
Jsem člověk, který žije spíše přítomností, tak se k tomu moc nevracím, ale vím, že jsme byli hodně mladí a zapálení pro společnou věc. Nahrál jsem 4 dema, tři klasické a pak ještě poslední v češtině po návratu kluků z vojny, kde už byla v podstatě celá první strana debutu, takže jsou na něm ke slyšení i některé moje riffy. Někdy v té době to už ale mezi mnou, Brunem a Kryštofem pomalu přestávalo fungovat. Přivedl jsem sice Kopce, kterého jsem objevil, když byli na vojně, a pověsil Brunovi na krk basu, protože jsem uznával jeho potenciál, ale byl jsem celkově nějak unavený, tak jsem nakonec vypadl ze hry... Oni byli po pauze nabití energií, která mi přišla až fanatická. Odchodem z Nivnice do Uh. Hradiště se změnili lidi kolem kapely, kteří mi zas až moc neseděli... Pozdější vztahy mezi námi byly zpočátku trochu napjaté, dodnes nevím proč, ale později se vše vyjasnilo a když se občas s Brunem potkáme, tak je to už v pohodě. HYPNOS moc nesleduju, death metal není tak úplně moje parketa. Můj syn je ale velký fanda, takže nové nahrávky si vždy poctivě poslechnu. Jsem rád, že se mu sestava ustálila a že jim to skvěle šlape, navíc oba kytaristy dobře znám z jejich působení v kapele SIX DEGREES OF SEPARATION, která je z našeho regionu a kterou hodně respektuji...
Po odchode z KRABATHORu ste v roku 1991 spolu s Petrom (spev), Alexom (gitara), Trachtom (gitara) a Zdenálom (bicie) založili kapelu SHAARK. Dočítal som sa, že „krst ohňom“ v podobe prvého koncertného vystúpenia ste absolvovali na festivale Monster Festival v Klatovoch. O 4 roky neskôr ste vydali debutový album „Sinn Fein“. Aké sú tvoje spomienky na prvé roky SHAARKu? Ak to porovnáš s tvojim pôsobením v KRABATHORe, v čom bola tvoja pozícia v kapele aj jej celkové fungovanie iné?
Tak takto úplně to nebylo. SHAARK v roce 1991 založili bratři Petr a Alex Nejezchlebové s bubeníkem Fredym. Trachtulce, na druhou kytaru, jsem jim doporučil já, hrával se mnou v KRABATHORu, když byli Bruno a Kryštof na vojně. Vydali demo „War of Dollars“, což byla naprosto skvělá nahrávka. A v Klatovech to odehráli v této sestavě. Já se k nim, zase na doporučení Trachty, dostal až o rok později jako basák a Petr se z basy přesunul na zpěv. V tomto složení se natočilo demo „A Trip to the Hell“, které mimochodem plánujeme příští rok na jaře vydat u Dead Maggoty Production. Moje pozice v kapele byla jiná, zatímco KRABATHOR jsem v těch počátcích v podstatě táhnul dopředu já, tady jsem se spíše vezl. Dáno to bylo i tím, že tady hraju na basu a že Bzenec byl od místa mého bydliště trochu dál. A taky to v obou kapelách funguje úplně jinak.
V roku 1996 prichádza legendárny album „Propaganda“ a rok na to sa kapela SHAARK zúčastnila súťaže New Rock Generation, v ktorej postúpila až do semifinále. Podľa niektorých novinárov bolo práve toto obdobie tým najúspešnejším v „prvej ére“ kapely – súhlasíš? A väčšina hudobníkov nostalgicky spomína na „zlaté 90. roky“ - v čom bolo pre teba toto obdobie výnimočné? Váš spevák Peroon (nastúpil do SHAARKu v roku 2000) v jednom rozhovore povedal, že deväťdesiate roky boli jedna veľká jazda, nikto nič veľmi neriešil, hralo sa neustále a všade. Prakticky každý víkend bol nejaký koncert, stretávali ste sa s kapelami a rozprávali sa o všetkom možnom...
Co se týče recenzí, tak debut „Sin Fein“ získal vysoké hodnocení mezi fandy a kritikou. Soutěž New Rock Generation proběhla až těsně před vydáním „Propagandy“. Co se týká doby vzniku těchto desek, tak jak píšeš, doba byla skvělá, furt se pařilo a hrálo všude, kde to jen šlo. Pro kapelu skvělá doba byla i v době vydání „Agains Witch Hatred“, kdy se taky celkem hodně hrálo... A když to srovnám, tak stejně dobrá atmosféra je v kapele i teď po personálních změnách.
Zaujímavosťou je, že po Peroonovom príchode ste až a do roku 2005 vystupovali v šesťčlennej zostave s dvoma spevákmi na pódiu. Ako to v praxi fungovalo, ako mali podelené vokály? Prvým albumom, na ktorom sa Peroon podieľal, bol „Suicidal Society“- mala prítomnosť ďalšieho speváka podstatný vplyv na kompozičný proces? Dočítal som sa, že na albume sa predstavilo dokonca až kvarteto vokalistov...
Peroon měl původně pro nahrávání „Suicidal Society“ působit jako poradce pro zpěv. Nakonec ale jeho přínos při tvorbě zpěvových linek a aranží byl natolik zásadní, že jsme viděli, že bez něj se to naživo nedá předvést, a proto jsme ho donutili (úsměv), aby přijal místo druhého zpěváka. V praxi to bylo tak, že na koncertech zpíval trochu větší porci textů než dosavadní hlavní zpěvák Petr. Na desce jsou ale opravdu zastoupeni 4 zpěváci. Kromě našich dvou, Peroona a Petra, se ještě jako hosté představili Skuny ze SAD HARMONY a Killi z MELANCHOLY PESSIMISM.
Skupina SHAARK v tomto období viackrát vystupovala ako predkapela známych thrashmetalových formácií, napríklad nemeckých SODOM (2000, Bzenec) a HOLY MOSES (2003, Uherské Hradište) alebo amerických EXODUS (2004, Praha a 2006, Brno) a TESTAMENT (1999, Praha). Ktorý z týchto veľkých koncertov považuješ za najvydarenejší? Podarilo sa vám vďaka spomínaným supportom dostať do širšieho povedomia (aj zahraničných) fanúšikov? A celkovo máš pocit, že vám ako kapele viac sedia menšie „natrieskané“ kluby alebo sa lepšie cítite na veľkom pódiu a open-air festivaloch?
Nejlepší z těchto koncertů byly určitě oba supporty pro EXODUS, protože jsme byli jediná česká předkapela. A zejména koncert v Brně se nám povedl na výbornou. Ostatní předskakování bylo taky fajn, ale byli jsme jedni z více předkapel (TESTAMENT), anebo to byly menší festivaly. Bohužel, jelikož to byly akce v Česku, zahraniční fanoušci na to ani nijak reagovat nemohli... Co se týká koncertů, tak máme rádi akce, kdy poznáme, že lidi přišli i na nás, že vědí, co od nás čekat, a znají nás. Samozřejmě velký fest nebo plný klub jsou nejlepší... Bohužel dostat se na nějaký opravdu velký festival je už pro nás takřka nemožné, promotéři mají jiné preference a SHAARK do jejich skládačky nezapadá.
Na albume „Again With Hatred“ (2006) sa ešte objavil aj spevák Petr, ktorý však zo skupiny odišiel pre pracovnú vyťaženosť v štúdiu Shaark. Následného turné sa už nezúčastnili ani Alex a Zdenál, ktorí boli zaneprázdnení pre svoje pôsobenie v skupine MASTER. Bol práve odchod spomínaných 3 členom dôvodom na ukončenie činnosti kapely SHAARK? Hľadali ste za nich stálu náhradu alebo ste len s hosťujúcimi muzikantami odohrali turné a potom uložili kapelu do stavu „hibernácie“ a čakali na ten správny moment na jej oživenie? Venoval si sa muzike aj v čase relatívne dlhej neaktivity kapely SHAARK?
Že Petr v kapele skončí, bylo víceméně jasné už při nahrávání „Agains“. Byli jsme tak domluvení, nechtělo se mu plahočit po koncertech a navíc, jak zmiňuješ, tak byl i hodně pracovně vytížený. Alda a Zdenál se následných koncertů k „Agains“ ještě zúčastnili, bylo to tehdy myslím s TORTHARRY, ale je fakt, že MASTER začal být hodně vytížený a už nešlo hrát v obou kapelách. Zkoušeli jsme různé záskoky, hráli s námi třeba bratři Lebánkovi (Krabatorovský Skull a RAD), nebo Olsson z VUVR, ale nakonec jsme se rozhodli to i kvůli práci a bydlení zabalit... Hráli jsme jen občas, když nás někdo pozval a měli čas všichni členové původní sestavy, to znamená včetně Trachty a Petra v 6 lidech. Co se mě samotného týká, já jsem moc nehrál, jen asi na rok jsem se stal členem kapely HELLS BAND, což bylo seskupení lidí, co měli co dočinění s pražským rockovým klubem Hells Bells, hrál se mnou třeba Michal Truka, co nabubnoval „Neuropatologa“. Jinak jsem byl hudebně mrtvý (úsměv).
Comeback kapely SHAARK prišiel v roku 2019, keď odišli Alex a Zdenál zo skupiny MASTER. V zostave so spevákom Peroonom ste po dlhých pätnástich rokoch vydali nový album s názvom „Deathonation“, ktorý vyšiel v novembri 2020 pod hlavičkou Slovak Metal Army. Boli ste s Alexom a Zdendálom v kontakte aj počas ich pôsobenia v kapele MASTER? Podarilo sa vám znovuobjaviť tú správnu chémiu a nadviazať presne tam, kde ste v roku 2005 končili? Aké boli tvoje pocity tesne po návrate SHAARKu na scénu? A ako hodnotíš spoluprácu s Jurajom Haríňom (R.I.P.) a jeho vydavateľstvom?
Ano, v kontaktu jsme byli, trávili jsme spolu nějaké dovolené a tak, prostě normální kámoši. Já jsem se v Praze potkával u piva s Peroonem a bavili jsme se o tom, že bychom mohli dát dohromady ještě jednu nahrávku SHAARK na rozloučení s fanoušky. A zrovna tehdy se ozvali Alex a Zdenál, že skončili v MASTERu a že chtějí plnohodnotně obnovit SHAARK a natočit novou desku. Chemie mezi námi fungovala stále, materiál byl hotový velmi rychle. Ruku v ruce s tím přišla nabídka od Jury Haríňa, chvíli jsme to řešili a pak jsme kývli na spolupráci. I díky němu byl comeback tak rychlý a dá se říct i úspěšný. Juraj měl spoustu nápadů a plánů, furt něco vymýšlel. Byl to skvělý chlapík, jeho předčasným odchodem jsme hodně ztratili my i celá metalová komunita.
Album „Deathonation“ zaznamenal slušný úspech (okrem iného 5. miesto v mesačnom hodnotení časopisu Spark). Aká bola vaša ambícia pri comebacku a s čím ste išli do nahrávacieho procesu? Bolo vašim cieľom „oprášiť starý dobrý SHAARK“ a vrátiť sa ku koreňom alebo sa prispôsobiť dobe a znieť (v rámci možností) moderne? Niektorým fanúšikom album svojou vitalitou a sviežosťou veľmi pripomínal už dnes spomínané CD „Propaganda“ a mnohých prekvapilo zaradenie coveru „Speed King“ od DEEP PURPLE...
Nebyl to ten typický „shaarkovský thrash“, na novém materiálu bylo poznat, že strávili více než 15 let v deathmetalových vodách. A taky tam byl poznat více profesionální přístup, dokonce si troufám tvrdit, že tam byl cítit takový americký duch Paula Speckmanna (úsměv). Navíc jsme hráli jen ve čtyřech, s jedinou kytarou, nevěděli jsme, jak to bude pokračovat, tak jsme nechtěli tahat další lidi. Album mělo opravdu skvělý ohlas, hlavně ten Spark nám vyrazil dech, bylo to naprosto nečekané. Skladbu „Speedo King“ si jako bonus prosadili Alex se Zdenálem, my jsme s tím neměli žádný problém.
Následne ste podpísali zmluvu na novú nahrávku s vydavateľstvom Smile Music Records, ktoré je prepojené s časopisom Spark. To najskôr vydalo album „Deathonation“ na vinyle (prvom v histórii kapely) a vo februári 2024 aj zatiaľ posledný počin „Hybrid War“ (vo formátoch CD, LP a MC). V čom vidíš najväčšiu pridanú hodnotu tejto spolupráce? Predpokladám, že najmä v rámci propagácie je pozícia Sparku ako najčítanejšieho rockového časopisu v Česko-Slovensku veľkou výhodou – a nie každá kapela tam má 3-dielny obsiahly článok o histórii kapely a rozhovor (smiech)...
Po Jurajově odchodu jsme netušili, co bude dál. Do sestavy jsme přizvali zpět Miguela, dvě kytary jsou pro SHAARK, a na post manažera se vrátil Carlos, který s námi spolupracoval celou první éru kapely. Problém s vydavatelstvím vyřešila nečekaná nabídka poměrně nově vzniklého labelu Smile Music Rec., který fungoval s časopisem Spark. Jak píšeš, vydali nám „Deathonation“ na LP a podepsali jsme smlouvu na další desku. Nastaly ovšem problémy s koncertováním, Alex se vrátil k MASTER a Zdenál dostal lano do CITRONu... Termíny se překrývaly a SHAARK stál... Kluci ze Smile nám ale věřili a my připravili další počin, vzpomínaný „Hybrid War“. Spolupráce se Smile je po stránce propagace skvělá. Tím, že mají Spark, opravdu mohli naši kapelu a novou desku skvěle zpropagovat. O tom se nám ani nesnilo (úsměv), je to dokonalé.
Aké boli ohlasy fanúšikov a novinárov na album „Hybrid War“? V textoch sa na albume venujete témam ako sú vojny, manipulácia, rozdelený svet, diktátori, kult osobnosti, či streľba na školách. Aktuálne sme nepochybne svedkami skutočnej hybridnej vojny, fakty sa miešajú s dezinformáciami, sociálne siete sú plné nenávistných komentárov... Aký je tvoj recept na udržanie si zdravého rozumu a nadhľadu?
Fanoušci i kritika přijali „Hybrid War“ poměrně dobře, byly i naprosto výborné recenze. Hudebně jsme se vrátili trochu víc k thrash metalu, aspoň já to tak cítím. Poprvé nebyl výhradním autorem Alex, podílel jsem se i já s Perunem. Takže je to i trochu hudebně rozmanitější, navíc jsme si ke zpěvům přizvali našeho kamaráda Slakha z LIKE FOOL, aby vypomohl s vokály. Co se týká textů, jsou plně v gesci Peroonova kamaráda Toma Peroutky, dělal i texty na „Deathonation“, takže jsou vlastně pokračováním načaté cesty. Zabývají se tím, jak se lidi dají snadno ovlivnit, jak jim propaganda dokáže vypláchnout mozky. Přiznám se, že já recept nemám, sám otevřu třeba Facebook a jsem hned ku*evsky na*raný (úsměv). Vlastně jej už ani nemusím otvírat, stačí si uvědomit, v čem žijeme a kdo nás navenek reprezentuje... Minulost nám tady nechala v hlavách pěkný bordel.
Teória hovorí, že pri výbere správnej basgitary sú najdôležitejšími faktormi počet strún, ladenie, menzúra, typ snímačov a charakter zvuku. Všeobecne platí, že 4-strunová basa úplne stačí pre klasický heavy a thrash metal, zatiaľ čo pri death metale a najmä moderných podžánroch sa čoraz viac presadzujú 5- a 6-strunové nástroje. Pri thrash metale sú top atribútmi rýchlosť, attack, čitateľnosť a stredové frekvencie, plus klasické ladenie E–A–D–G, Eb, Drop D. Aktívna elektronika nie je vraj nevyhnutná. Dokonca môže byť zaujímavé použiť pasívnu P/J konfiguráciu, ak chce basista klasickejší „old school“ charakter. Ja v tejto oblasti naozaj nie som zbehlý, tak skús pár slovami povedať, akú značku basgitary používaš a čo s vyššie spomínaného je pre teba dôležité? Sleduješ aktuálne trendy a púšťaš sa občas do „neprebádaných vôd“ alebo si vyslovene „old school“?
Co se týče mého zvuku a baskytary já nejsem ten pravý muzikant, abych někomu mohl radit. Vždy jsem byl spíše fanda muziky a jsem spíše organizační typ (úsměv). Na aparáty jsou experty kytaristé Miguel a Johny. V raném období jsem používal Peavey Mark IV a později Hartke s preampem Ampeg. K tomu baskytaru Aria Pro II 5strunka a Dean Flying V Bass Tour. V období posledních dvou desek jsem měl skvělý aparát HOT od kamaráda Pavla Horkého, bohužel, kvůli větší hmotnosti jsem se ho zbavil a nahradil zesilovačem Darkglass Microtubes 900v2 Bass Head a bednu GR Bass 410+. Baskytaru mám LTD Frank Bello Signature a je to pasivka. Jako kapela jsme se dlouho ladili do C, teď se poslední rok ladíme do Cis, je to pro rychlejší muziku lepší.
Spevák Peroon sa v jednom rozhovore vyjadril, že „hrať len pre radosť je pre slečinky a pre chlapov, ktorí si z času na čas zahrajú pri ohni alebo v krčme. My do toho ideme, samozrejme, naplno!“ - ste teda perfekcionisti, ktorí si potrpia na každý detail pri nahrávaní a vydávaní albumu? Alebo svoju energiu venujete najmä živým vystúpeniam? Ako prebieha vaša príprava na koncerty, máte nejaký opakujúci sa rituál?
Nejsme perfekcionisti v tom horším slova smyslu, spíše se při komponování, nahrávání i koncertování řídíme citem pro společnou věc. Thrash hrajeme skoro 35 let, i déle, tak máme představu, co a jak udělat, aby výsledek byl co nejlepší... Na živá vystoupení jsme vždycky kladli velký důraz, dříve jsme je mívali hodně živelné, teď, co jsme starší, tak už to taková divočina není (úsměv), ale snažíme se, aby naše šou v sobě pořád měla pořádnou dávku energie a agrese. Žádné speciální rituály já osobně nemám, krom určitých věcí, které vždy při hraní používám, a ani u kluků jsem si ničeho výjimečného nevšimnul. Každý se na koncert chystá sám podle sebe.
V roku 2025 ste absolvovali turné s ACCU§ER, DEFIANCE a TANKARD, v tomto roku ste si zahrali na viacerých festivaloch. Aké máte koncertné plány na najbližšie mesiace? A pripravujete už aj nové skladby, prípadne aj nástupcu „Hybrid War?
Ty koncerty před TANKARD byly mimochodem skvělé, byla to obrovská pohoda, to turné se prostě povedlo na výbornou. My už ale před turné s TANKARD natočili 3-skladové EP "No Survivor" s novými skladbami a coverem od SLAYER "War Ensemble". Co se týká další desky SHAARK, tak se na ni pomalu začíná pracovat, ale před námi je ještě hodně dlouhá cesta, než se podaří vše dokonale připravit. Jediné, co víme, je, že to s největší pravděpodobností bude deska poslední...
V septembri (19.9.) vystúpite spolu s HEAD2DOWN, BALLSQUEEZER, HOMO PRIMITIVE a DECLARATION OF DEATH vo Zvolene na benefičnom koncerte Zvolenský Angelus, ktorého celý výťažok bude venovaný pre rodiny s telesne postihnutými deťmi. Na čo sa môžu tešiť fanúšikovia, ktorí sa prídu pozrieť na vaše vystúpenie?
Co se týká vystoupení na Angelus Festu, nic speciálního nezahrajeme, máme připravený standardní set o 10 skladbách, průřez všemi našimi deskami. Ale hodně se na koncert těšíme, nehráli jsme na Slovensku rok. Doufáme, že dorazí hodně metalových fanoušků a zažijeme všichni skvělý večer!
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Fotografie: archív kapely
