Skvelá muzika, inteligentný humor a nadhľad. Tieto tri charakteristiky sa mi budú asi nadlho spájať s vynikajúcou českou kapelou SIX DEGREES OF SEPARATION. Aj vzhľadom na silnú vyťaženosť dvojice gitaristov Vlasu a (záhadného 😊) Canniho v koncertne (hyper)aktívnych HYPNOS sú vystúpenia SDOS vcelku vzácnou udalosťou a my sme dvojnásobne radi, že kapelu privítame už o pár dní na našom benefičnom Angelus Feste. Začítajte sa do rozhovoru s Radkom alias Doktorom a dozviete sa viac. Ale pozor, občas „mlží mezi řádky“ 😊...
Poďme najskôr do minulosti. Čítal som, že Pickardova (bicie) cesta k metalu viedla od BEATLES a Ivana Mládka a „zlomilo sa“ to u neho pri albume „...and Justice For All“ od kapely METALLICA. Ako to bolo u teba? A ako spomínaš na začiatky kapely SIX DEGREES OF SEPARATION (SDOS), ktorú ste zakladali v roku 1996 ako bývalí členovia kapely ABYSS?
Vzpomínky na začátky kapely voní plísní, vlhkostí a prachem všech těch míst, kde jsme se plní ideálů a představ o budoucnosti scházeli, pokoušeli se vyluzovat první tóny ze svých prvních nástrojů a aparátů. Oč míň jsme toho v té době uměli, o to více entuziasmu jsme do svého snažení vkládali. Vzpomenu na první převzaté skladby (asi „Breaking the Law“ od Judasů), které se nám povedlo dohromady secvičit, následně pak na první pokusy o vlastní tvorbu a také o první vlastní skladbu otextovanou něčím jako angličtina.
Máte na svojom konte zatiaľ 6 albumov – „Moon 2002: Nocturnal Breed“ a „Old Dogs“ delí od seba 18 rokov, zaznamenali ste žánrové posuny od doom metalu k progresívnemu a dosť ťažko „zaškatuľkovateľnému“ soundu (vy sami ho nazývate soul metal). Ak by sme rozoberali každý album samostatne, vyšlo by nám to na ďalší rozhovor... Tak skúsme len vypichnúť 3 udalosti z tohto obdobia, ktoré považuješ za kľúčové z pohľadu ďalšieho vývoja kapely?
Zcela zásadní pro nás bylo nahrání debutového alba, respektive nabídka na jeho vydání pod hlavičkou skutečného labelu. To byl velký milník pro kapely a v mých očích jeden ze splněných snů. Vlilo nám to novou energii do žil, otevřely se před námi nové možnosti a cíle a my si za nimi prostě šli. Díky následující druhé desce „Triotus, Tricephalus and Tribadism“ se nám povedlo se dostat do širšího povědomí, sem tam se začali objevovat lidé, kteří si nás pro náš název již nepletli se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY 😊 a třetím milníkem musí být nahrání alba aktuálně posledního, protože spojnice těchto tří bodů přesně definuje naše putování hudebním světem, hledání, tápání a nacházení, prostě náš postupný vývoj.
Už dlhé roky fungujete v nezmenenej zostave: Radek Zábojník - Doctor (basgitara, spev), Martin Klinkera – Canni (gitara), Vlastimil Urbanec - Vlasa (gitara), Jiří Gajdošík - Pickard (bicie). Čomu sa venujú jednotliví členovia kapely v „bežnom“ živote, aké sú ich koníčky a pod.? Aký máte recept na vcelku nezvyčajnú stabilitu (ak teda nie je tajný 😊)? A ako vznikli vaše prezývky?
Ano, stability kapely si cením neskonale a je dalším ze zásadních faktorů, o nichž jsme mluvili už v předchozí otázce, a které kapelu formovaly a formují. V aktuální sestavě existujeme od roku 2004, kdy se k nám přidal bubeník Pickard a rovnou se zapojil do příprav pro nahrávání alba „Triotus, Tricephalus and Tribadism“. Recept je v tom mít rád, co děláš, umět se z toho těšit a velmi důležité je také umět držet na uzdě svá ega. Ne vždy se nám to úplně dařilo, občas se vyskytly chvíle, kdy to s kapelou nevypadalo úplně nejlépe, ale důležité je, že jsme se vždy dokázali zase sejít a těšit se z vlastní sounáležitosti. Co se koníčků týká, tak krom hudby, kterou jsme „postiženi“ přirozeně všichni, je Pickard velkým fandou filmu, všelijaké literatury a pásové vojenské techniky, Canni je pro nás všechny trochu záhadou, Vlasa je velmi manuálně zručný a vynalézavý, zdá se mi, že na světě není nic, s čím by si neuměl poradit a ve volném čase se pod hlavičkou firmy „Vlasa & Black“ věnuje stavbě kvalitních kytarových (a baskytarových) zesilovačů a reprobeden. Co se mě týká, tak se ve volném čase věnuji teraristice, stavím modely letadel a před třemi lety jsem se začal zabývat i přístrojovým potápěním, v němž se snažím postupně zdokonalovat. Přezdívky, však víš jak to s nimi chodí. Jednou nějakou dostaneš, obvykle kdysi dávno v telecích letech, a už ti ji nikdo neodpáře. Původ té Vlasovy i Pickardovi si předpokládám kdekdo dokáže vyvodit či dohledat sám, ta moje snad souvisí s brejličkama, kufříkem a celkovou image, kterou jsem nosil na střední a u Canniho je to pro nás všechny trochu záhadou.
Vlasa a Canni už dlhšie pôsobia aj v zostave HYPNOS. Aký to má vplyv na fungovanie SDOS? Predpokladám, že sa vám trochu ťažšie hľadajú termíny koncertov (keďže HYPNOS majú dosť nabitý program). A neskúšali ste Bruna „ukecať“, aby vás zobral na veľké európske turné ako predkapelu? 😊
Ano, takováto dvojkapelní ko-existence je samozřejmě o hledání kompromisů a dobré vůli vyjít si vstříc, což se nám i daří. Synergie v tomto našem případě vypadá tak, že Canni a Vlasa si hraním v HYPNOS díky častému koncertování saturují svoji niternou potřebu stát na podiu, což pro mě a pro Pickarda nebyla nikdy úplná priorita 😊, neboť jsme líní a z nějakého důvodu si mnohem víc užíváme práci na zkušebně, než cokoliv jiného. Doufám, že mohu teda mluvit i za něj. Turné po boku by jistě bylo super, ale nevím, co by ti k tomu řekli právě Vlasa a Canni, pro které by taková taškařice znamenala dvojnásobný zápřah každý koncertní večer. To nechceš 😊.
Je zrejmé, že si dávate záležať na kvalitných textoch, inšpiráciu hľadáte aj v literatúre či filmoch. Na albume „Chain-driven Sunset“ sa objavila i zhudebnená báseň „Tiger“ od Williama Blakea, skladba „For Jack“ je o Jackovi Londonovi a pod. Kto je v kapele najväčší fanúšik umenia? Zhodnete sa na konkrétnych autoroch, knihách, filmoch alebo každý má rád iný žáner? Hlavným textárom je stále Pickard alebo sa zapájate viacerí? Zaujímajú sa vaši fanúšikovia aj o lyrickú stránku vašej tvorby?
Sis všimnul? 😊 Výhradním autorem textů od našeho čtvrtého od alba „Of us“ je Pickard. Do té doby jsme v tom jeli tak nějak společně a ač i tehdy většinu skladeb otextoval on, s nějakým nápadem jsem občas přišel i já a Pickard jej dokončil a vypointoval. Rozhodně to souvisí s jeho již výše zmíněnou sečtelostí, skvělou znalostí angličtiny, obecným přehledem, vytříbeným vkusem, zálibou v podivnostech, uměním najít zajímavost ve zdánlivě běžném a jistě by to nešlo, pokud by v sobě nenosil kus básnického střeva (či jiného ekvivalentního orgánu). Mám jeho texty rád, myšlenka spousty z nich mi docvakla až po letech. I v tom je v našem společném textování velký rozdíl. Já býval víc přímočarý, on je celkově tajnosnubný. A to se mi líbí. S tím pak souvisí i odpověď na poslední část tvé otázky: myslím, že občas se o lyrickou část přece jen někdo zajímá a díky za to, leč bohužel to není pravidlem … hmmmmm … nebo ještě jinak: kdo má zájem a věnuje textům čas, má šanci odkrýt ještě další rovinu naší tvorby, rovinu, která nemusí být hned úplně patrná. Je to však jen možnost, kterou nabízíme a nikoliv povinnost.
V roku 2016 ste oslavovali okrúhlych 20 rokov na scéne a v jednom z rozhovorov vyjadrili svoje pocity takto (musím zacitovať, fakt som sa na tom dobre zasmial 😊): „Vlasa: Připadáme si jako golfisti. Vidíme v dálce další jamku, ale nikdo z nás neví, jestli tam vůbec dostřelí. Hole v jutovém pytli jsou omlácené a nevíme, jestli vydrží. Ale do žita je nehodíme, už k nám prostě tak nějak patří. Pickard: Připadáme si jako golfisti. Je mlha, takže jamky nevidět. Hole v síťovce jsou hokejové, brusle se zařezávají do travnatých drnů a ztěžují pohyb. Ale do žita je nehodíme, všude samá olejka. Doctor: Připadám si jako správce zimního stadionu. Prázdného. Všichni jsou na golfu.“ Aj z mnohých ďalších vašich odpovedí (čítal som viacero rozhovorov, ktoré sú na internete) je vcelku jasné, že máte svojský zmysel pre humor a neberiete sa smrteľne vážne (pozdravujeme pánov z MANOWARu! 😊). V tejto súvislosti ma napadli hneď 3 otázky: Sú vo vašich vyjadreniach spred 8 rokov skryté reálne metafory (treba čítať „medzi riadkami“)? Ako by ste opísali svoje terajšie pocity? A venujete sa naozaj aj nejakému športu (golf, hokej) alebo ho aspoň sledujete ako fanúšikovia?
Mezi řádky je třeba číst neustále. Musíš však současně brát na zřetel i to, že neodmyslitelnou součástí naší komunikace směrem ven je snaha trochu mlžit. Moje terajšie pocity tedy jsou, že podle všeho mlžíme mezi řádky. Hele, se sportem na nás nechoď. Jistě, jakési pokusy o zapojení do světa míčů, míčků či puků v dětství každého z nás proběhly, ale evidentně semínko na úrodnou půdu úplně nepadlo. Pasivní vztah ke sportu však alespoň u mě trvá až dodnes. Je to dědictví časů, kdy nás bráchou táta brával do hlediště na hokejové zápasy ve Zlíně, to samozřejmě člověka formuje a zůstává to v něm. Aktuálně běží MS v hokeji a to se ví že koukám a fandím. To se musí! A abych z té otázky úplně neutekl, tak co vím, měl být Pickard hokejistou, nepovedlo se, Vlasu se pokoušeli naučit golf, marně, mě učili ohánět se tenisovou raketou, nevedlo to nikam a Canni …ten je pro nás všechny záhadou.
Pred rokmi ste založili vlastné vydavateľstvo Triotus – funguje ešte aj v tejto dobe? Vydávali ste/vydávate aj albumy iných kapiel? Na webe www.discogs.com som pod vydavateľstvom našiel len zmienku o vydaní vášho albumu „Of Us“ (2010). Usudzujem teda, že šlo o jednorazovú záležitosť... Posledné 3 albumy ste vydali pod Metalgate Records – ako ste s touto spoluprácou spokojní? Bude pokračovať aj na ďalšom albume?
Pod hlavičkou labelu Triotus jsme si tehdy vydali album „Of us“ a následně pak i Live DVD / mini CD „Ubl“. Náš tehdejší záměr byl vyzkoušet si realizaci vydání alba vlastními silami. Zdálo se nám, že víme jak na to a že sami se svému „dítěti“ dokážeme pověnovat nejlépe. Nápad to asi dobrý byl, výsledky tak úplně dobré nebyly. Celý proces si vyžádal energii, která nám pak chyběla jinde, a když pak s následující deskou projevil zájem o spolupráci MetalGate, tož jsme neváhali. U MG nám vyšla 3 poslední alba, spolupráce to byla krásná a plodná, nicméně hle, snad ve snaze popřít tvrzení a řekách, do nichž nikdy dvakrát nevstoupíš, nás čeká vydání budoucího počinu opět pod vlastním labelem. Nazrál pro to po letech zase čas…a kruh se krásně uzavře 😊.
Na jeseň by vám mal vyjsť ďalší album, ktorý by mal byť pestrý, s častými zmenami nálad a mal by podľa tvojich slov dokázať „pohladiť aj nakopať do gulí“... Nedávno ste zverejnili nový song „Optionless (For Kaku)“, ktorý sa nesie v strednom tempe a prím hrajú skvelé gitary. Na čo sa teda vo vašom podaní môžeme o pár mesiacov tešiť?
Jsem rád, že sis těch kytarových lajn všimnul 😊. Ano, novou desku plánujeme vydat na podzim tohoto roku. Máme ji již kompletně nahranou, nyní pracujeme na grafice a následně vše půjde do výroby. Nejsem natolik nezaujatý, abych ti jasně dokázal popsat, zda se nová deska bude něčím zásadně lišit od těch předchozích. Rád bych však věřil, že ano. Stoprocentně to bude zase deska SDOS se vším, co se od takového tvrzení dá čekat. Současně to bude dle mého názoru nejosobnější materiál (a to hudebně i textově), jaký se nám doposud podařilo dát dohromady. Práce na něm trvaly čtyři roky a je to na něm podle mě znát (v dobrém). Skladby mi přijdou hodně barevné, vymazlené a posazené ještě víc do melancholičtějších tónů.
Aký je tvoj názor na budúcnosť metalu? Ako podľa teba bude vyzerať metalová scéna o 10 rokov? Myslíš, že je priestor na vznik nových (pod)žánrov alebo platí, že všetko už bolo zahraté a tisíc-krát zopakované?
Ano, vše tady už bylo. Chce se říct: „Vždyť stupnice má jen 8 tónů, tak co tady chceš ještě vymýšlet?“ S každým novým riffem, který tě napadne, se dostáváš stále do většího rizika, že už zde něco podobného zaznělo. Nicméně rozhodujícím faktorem nadále zůstane to, jakým způsobem ten riff uchopíš, jakým způsobem ho interpretuješ, jaký osobitý ráz mu dáš. A zde i nadále zůstává nekonečný prostor pro vlastní invenci, pro tvoření … pro umění. A podobně optimistický jsem i ohledně budoucnosti metalu. Stále vznikají nové mladé kapely, velice často se jedná už o hotové muzikanty, mnohem šikovnější, než jsme ve své době byli my (teda aspoň já). Agresivní a hlasitá hudba má stále, co říct a zatím se neobjevil styl, který by ji ve své přímočarosti, energii, naléhavosti a schopnosti oslovit dokázal nahradit.
Váš zatiaľ posledný album s názvom „Old Dogs“ sa zaoberá témou pomoci – schopnosťou pomôcť, strachom alebo odvahou o pomoc požiadať, neschopnosťou priznať si, že človek potrebuje pomoc, nevyžiadanou či dokonca vnucovanou pomocou... Benefičné koncerty sú tiež o (nezištnej) pomoci, vyzbieraní peňazí na dobročinné účely. Aký je váš názor na koncerty tohto charakteru, angažuje sa niekto z kapely v tejto oblasti?
Každý z nás se z nějakého důvodu může dostat do bezvýchodné situace, do situace, ve které by byl rád za jakoukoliv pomoc či že si jeho neštěstí někdo všimne. Proto nám přijde zcela přirozené kývnout, pokud podobná nabídka na hraní či pomoc přijde. Považuju to za velmi důležité a ač nikdo z nás není přímo v tomto směru angažovaný, snažíme se pomáhat, pokud je to v našich silách.
Na záver ešte raz zacitujem Pickarda, ktorý povedal, že „uvnitř každého metalisty je malé ztracené dítě, které v zásadě touží po úsměvu a pohlazení, ale stydí se to dát najevo.“ Vidíš to tiež rovnako? Angelus Fest je benefičný koncert a my veríme, že vo vnútri každého metalistu je aj veľké srdce a spoločne urobíme 1.júna 2024 dobrý skutok a vyzbierame peknú sumu na nákup prístrojov pre Rooseveltovu nemocnicu v Banskej Bystrici... Ako by znelo pozvanie fanúšikov na Angelus Fest od kapely SDOS?
Ano, vidím to naprosto stejně jako Pickard a věřím, že pokud festival pomůže vrátit úsměv na tvář (nebo pomoct) aspoň jedné lidské bytosti, tak pro náš svět udělal mnohem víc, než by se mohlo zdát. Budeme se tedy moc těšit na setkání, jak s fanoušky tak s muzikanty z dalších vystupujících kapel, a společně se nám snad podaří rozsvítit nějaký další úsměv. Zkusme to!
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Fotografie: archív kapely
