V septembri to bude v bratislavskom Randali česko-slovenská párty! Sme radi, že v zostave benefičného podujatia s názvom „Angelus – koncert pre Dominika“ privítame aj dve výborné kapely spoza rieky Moravy. Dnes si predstavíme prvú z nich – mohelnický ARCHEONIC. Na moje otázky odpovedal spevák Pavel alias P.T.
Rok 2015 bol vo svete negatívne poznačený teroristickými útokmi či leteckými nešťastiami, ale našli sa aj pozitívne udalosti – napríklad vedci z NASA objavili na povrchu Marsu vodu a Mik (ex-SCENERY) a Lerry (ex-SCENERY, PERSONAL SIGNET) založili kapelu ARCHEONIC. :-) Spomínaš si na to, čo si v tom roku robil ty? A kedy a ako si sa dozvedel o existencii kapely ARCHEONIC?
Ahoj Vlado, celá parto Angelus fest a hlavně vy, vážení fanoušci a čtenáři. Moc děkuji za pozvání k rozhovoru. Je to pro mě poprvé, tak buď prosím něžný (smích). V roce 2015 jsem pracoval jako dispečer skladu na dvanáctkách a ženil jsem se, takže “samé dobré zprávy” (smích). O kapele ARCHEONIC jsem se dozvěděl ještě téhož roku díky tomu, že můj bratr předal číslo Mikovi, protože hledali zpěv a já už za sebou nějakou tu malou zkušenost měl (cover kapela The F*CKTOR a punková formace KOMPLIKACE).
Dočítal som sa, že sa ti do kapely podarilo dostať až na druhý pokus. Po prvom pokuse ti členovia kapely dali „pár dobrých rád do života“ a rozlúčili ste sa. Ako si to vtedy bral? Naštvalo ťa to alebo naopak nakoplo k ďalšej aktivite?
Tehdy to pro mě nebylo moc jednoduché. Kluci chtěli zkoušet, makat na materiálu a posunout celou záležitost značně vpřed. Já dělal na dvanáctkách a bylo těžké se sejít. Navíc jsem tehdy ještě zřejmě nebyl připraven na roli frontmana u tak vyzrálých a zkušených muzikantů. A vlastně i toho se víceméně týkaly rady, které jsem při “rozloučení” dostal. Zkrátil bych to asi na tři slova: Trénink, trénink a trénink. Ať už zpěvu, tak i osobního růstu.
V januári 2019 si nakoniec predsa len nastúpil ako spevák do kapely ARCHEONIC (kapela už vtedy mala na svojom konte debutové EP „16th Dimension" z roku 2016 a desiatky koncertov doma aj v zahraničí). Lerry sa v jednom rozhovore vyjadril, že „...pak se ozval zase P.T., že by to ještě jednou zkusil – přišel, odzpíval perfektně naučené celé EP, my se podívali jeden na druhého, jelikož nám přejel mráz po zádech, a měli jsme pocit jakoby P.T z kapely nikdy neodešel! Prostě si to sedlo jak prdel na hrnec a defacto posunul kapelu zase o celý level výš! Je to prostě talent, který si naše rady vzal k srdci, makal na sobě a pak nám přišel vytřít zrak! P.T. Je určitě přínosem. Je mladý, nadějný, energický a kapelu příjemně rozproudil a otevřel další možnosti tvorby, co se nových vokálních partů týče a obecně i nového soundu kapely.“ Ako si spätne spomínaš na „konkurz“ do kapely, počas ktorého si s kapelou odspieval skladby z EP, ako si sa naň pripravoval? Čo pre teba prijatie do kapely znamenalo, ako to celkovo ovplyvnilo/zmenilo tvoj život?
Přípravy na konkurz probíhaly takřka neustále. Skladby jsem poslouchal doma, v práci, na cestách, prostě kde se dalo. Přezpívával jsem si je společně s texty a hlavně, podle svého citu. Možná i to kluky nadchlo, že tam kde byl “pořád jen řev”, já jsem se pokusil hodit trochu té melodické linky. Prostě to proběhlo, ani nevím jak, a šlo se na pivo. Chvilku jsme poseděli, pokecali, no a za pár dní mi přišlo rozhodnutí kapely. Přijetí pro mě znamenalo hodně. Jak už jsem zmínil, mám co dočinění s neskutečnou bandou skvělejch muzikantů, a komu se tohle jen tak podaří? Prostě paráda! A jasně, i můj život to dost ovlivnilo. Najednou máš i tu zodpovědnost ke kapele, ne jen svému životu a rodině. Naučit se to všechno zkloubit nebylo sice jednoduchý, ale zpětně, stálo a stojí to za to!
Potom veci nabrali skutočne rýchly spád – pár týždňov po nástupe do kapely prišiel prvý koncert ARCHEONIC v novom zložení (v hudobnom klube Cowhouse, Daskabát v okrese Olomouc), v septembri vznikla nová skladba „Virtual Cramp“, ku ktorej ste natočili aj videoklip, kapela sa dostala do vysielania TV stanice Rebel a aj na stránky časopisu Spark. Zdá sa, že išlo o vcelku vydarený reštart, však?
No, přiznám se, že tohle pro mě byl v celku šok. Koncerty, reakce fanoušků, můj ksich v televizi (smích)... Všechno je jednou poprvé, ale že to proběhne hned takhle, to jsem nečekal.
V roku 2021 vychádza kapele prvý plnohodnotný album „Digital Pain“ pod hlavičkou časopisu Pařát, v recenziách sa často uvádza, že v porovnaní s EP sa jedná o oveľa kvalitnejší a pestrejší materiál (čo po niekoľkých vypočutiach môžem len potvrdiť). Ako s odstupom času hodnotíš tento album? Predpokladám, že jeho nahrávanie bolo pre teba novou a veľmi cennou skúsenosťou... Podarilo sa vám - aj vďaka spolupráci s Patrom Herdronom a jeho časopisom a vydavateľstvom Pařát – osloviť väčšie množstvo fanúšikov, dostať sa do povedomia?
Moc se omlouvám, ale album „Digital Pain“ hodnotit nebudu. Nechám to lidem, které to baví a jde jim to. Já jsem v tomto ohledu velice sebekritický. Nahrávání tohoto alba pro mě byla prozatím první velká zkušenost. Označil bych to jako “neskutečná jízda do hlubin mých dovedností a nedovedností” a jsem neskutečně šťastnej, že se mi ta příležitost, hlavně díky borcům z kapely, naskytla. Pokud vím, tak spolupráce s Herdronem, a Pařátem, klukům fungovala už od dob Scenery. Určitě nám to hodně pomohlo. Herdron je frajer, kterej tomu vždy dával vše a lidi ho uznávají!
Album zaujme aj po textovej stránke, kde sa venujete stále nanajvýš aktuálnej téme digitalizácie, virtuálneho sveta, fakenews...a to ste v tej dobe ešte nemohli tušiť, že o niekoľko rokov príde na scénu umelá inteligencia, ktorá to celé ešte „vyšperkuje“... Opäť si dovolím zacitovať vyjadrenia tvojich spoluhráčov k tejto téme. Lerry: „...myslím, že se ženeme do pořádného průseru! Něco, co ovládá svět kolem mě, nebo dokonce i mě samotného a nemám nad tím žádnou kontrolu, to je přeci jasný signál, že je něco špatně! Vždyť se stačí podívat kolem sebe facebook, internet obecně spousta fakenews, neosobní kontakt mezi lidmi, zkreslování světa či reality, no prostě to je opravdu na hodně dlouhé povídání. Bude to všude, jen to nebude tak okaté! Defacto bych mohl říct, že už to tu skoro je, i když ne v takové formě. Prostě čím víc bude digitálních záznamů o lidech, tím více nás budou mít pod kontrolou.“ Mik: „...nekritizujeme dobu jako takovou, jen z ní vypichujeme problémy… pro nás alarmující prvky… nejrůznější rizika… a ty pak popisujeme v našich textech. Řítíme se do doby, která nás časem všechny absolutně pohltí, zválcuje a nebude z ní cesty ven. Budeme jen dobře mapovaná a lehce ovladatelná ID čísla v nějakém nadřazeném centrálním systému.“ Aký je tvoj názor na túto tému? A aký je tvoj „návod“ ako zvládnuť nástrahy virtuálneho sveta, udržať si zdravý rozum a nezblázniť sa?
Já rozhodně souhlasím. Proto i v nové, prozatím nezveřejněné, tvorbě téma UI (nebo AI) zmiňuju. To je rozhodně velkej průser. Lidi už nemusí přemýšlet třeba nad myšlenkou své písně. Prostě napíšeš své UI co přesně chceš, a ejhle, je tu song! Nebo obraz… vyber si, je toho spousta. Člověk ve své podstatě už brzo nebude potřeba, a přesně jak zmiňuješ Mika, budeme jen čísla. Můj návod? Nejsem tip, že bych mohl někomu extra radit, ale držel bych se prostě pravidla: Ověřovat informace, nevěřit hned všemu.
Poďme sa ešte pozrieť na grafickú stránku – zaujal ma obal vášho albumu „Digital Pain“, dočítal som sa, že tvár na titulnej strana symbolizuje virtuálne „špehovanie“ s istou dávkou straty vlastného súkromia a osobných istôt. Kto je jeho autorom? Akú dôležitosť prikladáte vizuálnej stránke (grafika albumov, dizajn merchu, ale aj choreografia, svetlá, efekty počas živých vystúpení a pod.), považujete ju za rovnocennú s hudobnou či textovou alebo ide „len“ o doplnok?
Autorem titulky je náš kamarád a dvorní grafik Kamil Hlavinka. Také je třeba zmínit, že autorem názvu našeho alba „Digital Pain“, je náš skvělý kytarista Rades. Důležitost vizuálu je velká, pokud nezaujme - neprodá se. Ať se to týká alba, merche, nebo pak show.
Myslím, že väčšina muzikantov sa zhodne na tom, že najviac ich bavia živé vystúpenia, kontakt s fanúšikmi – to ich nabíja energiou a motivuje k skladaniu ďalšej muziky, aby ju opäť mohli odprezentovať na koncertoch. Vy ste v poslednej dobe koncerte aktívni, v tomto roku ste zahrali aj na väčších akciách, ako napr. Burgrfest (headlinerom bol DEBUSTROL, ale zahrali tam napríklad aj LUNATIC GODS, DOOMAS) či South Of Heaven Open Air (headlinerom boli VICTORIOUS z Nemecka). Ako sa vám darí získavať „miesta na súpiske“ festivalov tejto kategórie? A aká je podľa teba situácia na českej/moravskej metalovej scéne, čo sa týka nových kapiel, podpory zo strany fanúšikov, návštevnosti koncertov a podobne? U nás na Slovensku máme všeobecne za to, že ste (nielen v tejto oblasti) o niekoľko levelov vyššie…
Upřímně(smích)? Většinou se mi podaří nás tam vecpat díky mé otravnosti (ještě větší smích). Za poslední rok se starám o management kapely já a faktem je, že se držím hesla “Podporuj a budeš podporován.”. Jednoduše - nás malých je mnoho, ale jen spolu budeme velcí. Ať se to týká kapel, nebo začínajících festivalů, je opravdu nutné se podporovat navzájem. South of Heaven jsem si byl “zažít” od začátku až do konce a musím říct, že je to naprosto luxusní fest v úžasným prostředí. Jakou tam vytvořili lidi atmosféru i ve velkým horku, bylo opravdu neskutečný! A co se týče Bugerfestu - tam zafungovala hlavně moje otravnost. (smích) Tenhle fest už funguje dlouho a je naprosto skvělej! Tam prostě musíš, i když se ti nechce! Návštěvnost byla, hlavně krátce po období covidu, velice špatná. Lidi si zvykli sedět doma, na koncerty koukat hlavně online a v pohodlí svých domovů. Tahle situace se ale začíná měnit, řekl bych, že je to čím dál lepší. Jinak je v dnešní době velmi důležité umět používat sociální sítě, bez nich (bohužel) můžeš hrát jak bůh, nebo mít fesťák našlapanej luxusní muzikou, a stejně nebudeš nikdo a nikdo nepříjde. A ano, podle toho se odvíjí i podpora kapel. Jak těch co právě začali, tak i těch, co jsou na scéně třeba pět a více let.
Aké máte plány do najbližšej budúcnosti? Dočkáme sa v dohľadnej dobe nových skladieb resp. albumu? Na základe vašich vyjadrení z dávnejších rozhovorov nepredpokladám, že by došlo k výrazných žánrovým posunom – takže môžeme opäť očakávať „kvalitný groove-metal, plný energie, postavený na gitarových riffoch, tvrdom vokále a „šlapavej“ rytmike s rôznymi náladami a výrazmi“? :-) A aké sú vaše ambície v ďalších rokoch? Chystáte sa „dobiť svet“ alebo je vám bližší štýl „pohoda, klídek, tabáček“, robiť muziku pre radosť a nikam sa zbytočne nehnať? Alebo niečo medzi tým? :-)
V nejbližší budoucnosti chystáme pro fanoušky vydání klipu k našemu vystoupení na South of Heaven, ještě k albu „Digital Pain“, a pak bude následovat (ne, neřeknu kdy) vydání singlu (a možná i klipu) z nové tvorby. Album v plánu není, pro kapelu našeho ražení je to velmi nákladné, takže půjdeme spíše cestou singlů, a až pak, bude-li opravdu velký zájem, možná vydáme album a stylově určitě zůstaneme na stejné vlně. Naše ambice? (Počkej, my jako nějaký máme?! :-) Spíš bych použil tvá slova - něco mezi tím. Hrát víc živě, být více mezi lidmi, dělat dál novej materiál, ale žádná výroba děr do světa. (smích)
Aký je tvoj názor na budúcnosť metalu? Ako podľa teba bude vyzerať metalová scéna o 10 rokov? Myslíš, že je priestor na vznik nových (pod)žánrov alebo platí, že všetko už bolo zahraté a tisíc-krát zopakované? Akú muziku počúvaš, aké sú tvoje TOP kapely?
Budoucnost metalu? O metal strach nemám. Spíš mám strach o muzikanty jako takové. Čím dál častější používání AI, jak jsem zmínil výše, nás prostě jednou a provždy zbaví naší kreativity a jedinečnosti. Serme na AI a buďme lidé, prosím. Prostor na vznik nových subžánrů určitě je, ale už se hodně obtížně hledá. Věřím ale, že někde ty chytré hlavy a šikovné ruce jsou. Já poslouchám nejraději melodický death metal (CHILDREN OF BODOM, TRIVIUM, ARCH ENEMY, AMON AMARTH…) a symfonický death metal (SEPTICFLESH). Velmi často ale rád poslechnu i folk metalový party (ELUVEITIE, EWENAY, ACHSAR…), nebo třeba i folk-rock (D´ARTAGNAN), a díky klukům z kapely zabrouzdám i do vod techničtějších. Ano, mám na mysli třeba francouzkou GOJIRU, která to na zahájení olympiády předvedla celýmu světu!
V septembri (konkrétne 28.9.) vystúpite spolu so štyrmi ďalšími kapelami (EMERALD SHINE, RAVENARIUM, CASTAWAY, ATYPIC) na našom benefičnom podujatí „Angelus – koncert pre Dominika“. Na čo sa môžu tešiť fanúšikovia, ktorí sa v ten večer prídu pozrieť na vaše vystúpenie do bratislavského Randalu?
Na tenhle koncert se velice těšíme! Nejenže tím pomůžem Domčovi a jeho mámě, ale setkáme se spoustou dalších zajímavých kapel a úžasných lidí! Fanoušci se můžou těšit na koncert plný přiměřeně technické hudby, energických riffů, našlapaných rytmických linek a šíleně pobíhajícího zpěváka (smích)! A pokud bude účast opravdu velká, tak vám předvedem i novou tvorbu!
Rozhovor pripravil: Vlado Lauko
Foto: archív kapely
